Warhammer 40.000 (dále jen WH40k) je jednou z nejpopulárnějších stolních strategií, jejíž herní zpracování se objevilo na řadě platforem. Po velkém úspěchu titulu Dawn of War pro PC se rozhodli vývojáři z THQ – RedLynx provést odbočku k handheldu PSP. Otázkou tedy je, zda se jednalo o krok správným směrem či nikoliv. Svět WH40k nás zavede do daleké a temné budoucnosti, kde lidstvo sjednocené pod vládou impéria vede neustávající válku proti rasám celého vesmíru i odpadlíkům z vlastních řad. Elitními jednotkami imperiálních armád jsou příslušníci Space Marines, disponující nejlepším výcvikem, výbavou a drtivou útočnou silou. A právě jejich velení se hráč ve Squad Command ujme. Silná licence, kvalitní zpracování a jméno úspěšného vývojářského týmu by mělo být zárukou další perfektní hry ze světa Warhammeru, nicméně ani Sqad Command nezůstal ušetřen chyb, které celkové kvality hry srážejí poněkud do kolen. Z herního hlediska se jedná o čistokrevnou tahovou strategii, jichž na PSP stále není příliš mnoho. Základ hry tvoří kampaň, skládající se z patnácti na sebe navazujících misí, ve kterých hráč velí malé jednotce Space Marines v boji proti silám Chaosu. Bojující strany jsou předem určeny, takže možnost výběru z rozmanité palety ras WH40k nečekejte. Jednotlivé mise jsou vždy uvedeny kratší (avšak velmi kvalitně zpracovanou) cut-scénou na téma „chaos útočí, nesmíme podlehnout“. Žádná větší příběhová linie se tak vlastně ani nekoná. Každou misi předchází rovněž stručný briefing s možností volby vybavení jednotlivých členů komanda. Naprosto ale absentuje možnost volby typu vojáků, se kterými do mise půjdete. Ačkoliv se v průběhu kampaně postupně otevírá možnost využití několika nových jednotek, je složení týmu předem stanoveno a nelze jej měnit. Na druhou stranu je třeba zmínit, že by výběr stejně neměl smysl, jelikož nově zpřístupněné jednotky, které máte ke splnění mise přiděleny, jsou vždy silnější než jednotky předchozí, jejichž využití je tím pádem v dalších fázích hry zbytečné. Vojáci určitého typu mají totožné vlastnosti, nelze zadat jména či měnit vzhled ani je v průběhu kampaně jakkoliv vylepšovat. Rozdíl tak tvoří pouze jejich výbava, a to od standardních storm-bolterů přes kulomety, laserové a plasmové pušky, raketomet, sniperku a plamenomet. To je tak asi veškerá možná výbava, pokud nepočítám pár zbraní na blízko, které ale stejně ve hře skoro nevyužijete. Vzhledem k naprosté absenci individualizace jednotlivých vojáků i jakýchkoliv RPG prvků se velice záhy dostavuje pocit, že na přežití členů komanda vůbec nezáleží. Do další mise stejně nastoupí noví. Po celou dobu hraní jsem si tak ke svému týmu nevytvořil prakticky žádný vztah. Samotná akce se odehrává na bojištích, jejichž rozlehlost není nikterak přehnaná a na poměry handheldu se dá označit za optimální. Cíle jednotlivých misí jsou většinou úplná likvidace protivníka či postup do vymezené lokace a její obrana. Systém pohybu jednotek je tahový, kdy každý z vojáků má přidělen určitý počet akčních bodů, závislý zejména na druhu používané zbraně a množství munice. Strategie boje spočívá v taktickém postupu terénem s využitím krytí za barikádami a troskami budov. Vzhledem k tomu, že veškeré prostředí je zničitelné, není o akci a dynamiku bojů nouze. Je také velmi riskantní se jen tak schovávat a vyčkávat na příchod nepřítele, protože ten je schopen úkryt vašich Space Marines během chvilky zlikvidovat. Další taktické prvky přináší do hry možnost zvolit si, s jakou přesností bude váš vesmírný mariňák střílet, kdy mu pochopitelně střelba bez velkého míření zabere méně akčních bodů, ale zvyšuje se riziko, že mine. Je tu také notoricky známá a oblíbená funkce „overwatch“, při jejímž užití voják pálí ze svého úkrytu na nepřítele v průběhu jeho tahu, jakmile se mu dostane do zorného pole. Ke snadnější orientaci v terénu je k dispozici jednoduchá a přehledná minimapa. Díky uvedeným možnostem není hra příliš stereotypní, za což zaslouží autoři jednoznačně poděkování. Plnění jednotlivých misí je tak zábavné a boje značně návykové. Na druhé straně umělá inteligence nepřátel je spíše průměrná, často podniká sebevražedné nájezdy, ale občas dokáže překvapit důsledným ničením krytů i důmyslnějším postupem. Největším kamenem úrazu je dle mého názoru celková obtížnost hry. Jelikož k úspěchu mise stačí přežití byť jen jediného vojáka, je splnění úkolů otázkou jednoho až dvou pokusů. V případě průměrného strategického uvažování lze dokončit většinu misí naprosto bez ztrát, přituhuje prakticky jen při nutnosti likvidovat těžkou techniku, která disponuje velkou výdrží a až nevyváženě účinnou palebnou silou. Protože ale v závěrečných misích hráč rovněž disponuje několika druhy tanků, klesá celková obtížnost ještě víc. Při alespoň základní orientaci v principech a pravidlech WH40k (ne že by jejich znalost hra vyžadovala) je dokončení kampaně spíše pohodovou záležitostí. Za rozporuplnou považuji také možnost ukládání pozice kdykoliv během mise. Odpadá sice frustrace z nuceného opakování, ale obtížnost tím bez pochyb klesá ještě víc. Dle mého názoru měli autoři spíše zvolit systém vhodně rozmístěných checkpointů.  Jednoznačným plusem je technické provedení. Squad Command disponuje precizní grafikou, modely postav jsou zpracovány detailně. Pochvalu lze také udělit za brilantně provedené efekty explozí a dýmu. V případě bitevních prostředí by ale neškodilo více variability, stejně jako zamrzí opakující se nepřátelé. Zvukové efekty jsou pouze průměrné, naopak hudební doprovod tvoří řada orchestrálních melodii, které se do světa WH40k perfektně hodí. Rovněž zvolený způsob ovládání lze označit za podařený. Výběr mezi jednotkami se provádí pomocí postranních tlačítek, směrový kříž slouží k ovládání kurzoru a zadávání pohybu, jež je v terénu označen nabídnutou cestou s uvedením potřebných akčních bodů. Výtku lze mít snad jen ke kameře, která je víceméně statická, její rotace není možná a dá se pouze lehce naklonit pomocí analogové páčky. Ze shora uvedeného je již patrně jasné, že celkové hodnocení nebude pro Warhammer 40k: Squad Command zase tak bombastické. Jedná se o velice zábavnou hru v kvalitním technickém zpracováním, odehrávající se navíc v jednom z oblíbených sci-fi světů. Výslednou známku ale sráží nejen malá variabilita jednotek a naprostá absence RPG prvků. Je to zejména nízká obtížnost a vcelku malý počet misí, díky čemuž se herní doba pohybuje cca kolem osmi až deseti hodin. Pro běžného hráče se jedná o víceméně lehce nadprůměrnou tahovou strategii. Příznivci světa WH40k na druhou stranu budou přes uvedené nedostatky ve svém živlu, přestože si možná vzpomenou na žánrové stejný a svého času úžasný pcčkový Warhammer 40.00: Chaos Gate a neubrání se tak pocitu, že z takto silné licence šlo ze Squad Command udělat ještě zajímavější titul.