Recenze hry: Driver

Recenzováno: 1. srpen 2012
Vydavatel: Reflections Interactive
Rok vydání: 1999
Recenzent: Pavel Jaroš
Platforma: PSX
HW požadavky: 1-4 bloky na paměťové kartě

Celkový
verdikt

80 %

Grafika:
70 %
Zvuk:
85 %
Hratelnost:
85 %

Váš
verdikt

-

počet hodnocení
0

Driver je revoluční zjevení. Kdo si před jeho příchodem chtěl na PSX zajezdit autem po městě, musel se vtělit do holuba, a tak sledovat řádění šíleného řidiče-výtržníka v ulicích v slavné sérii Grand Theft Auto seshora. V roce 1999 však přišli pánové z Reflections, sestřelili nás ze smogem zamořených výšin a nacpali rovnou do auta. Ano, Driver byl první hra, ve které jsme si mohli zařádit ve velikém městě a zároveň měli pocit, že skutečně sedíme v autě.

A seděli jsme v něm tak urputně, že jsme bohužel nemohli vystoupit. Co na tom? Nikomu to nevadí! Nemožnost změnit vůz je zde bohatě vynahrazována úžasnou atmosférou 70. let. Vracíme se tak filmům jako třeba první Gone in 60 Seconds (1974) nebo Bullit (1968). Proháníme svůj Mustang (auto, které máme na začátku hry, je jím inspirováno) ulicemi šílenou rychlostí, za zadkem několik poldů se řvoucími sirénami a do uší nám huláká jedna z mnoha dobových melodií. Prostě nátěr. Ve hře vystřídáme dokonce 4 města a několik vozů. O zábavu je prostě postaráno.

Po zapnutí hry máte na výběr z několika možností, co chcete hrát. Je libo projížďka městem a volná zábava? Chcete si zařádit v šíleném Survivalu proti bandě policajtů lačných vás zatknout? A co takhle závod po městě, buď jako soutěž ve shazování silničních kuželů nebo jako standardní Time trial? Jak je libo… Hlavním módem hry je zde samozřejmě kariéra nesoucí název „Undercover“. Toto označení už trochu předznamenává příběh hry. Je to sice závodní hra, ale právě fakt, že její hlavní část stojí na skoro filmovém příběhu, z ní dělá něco mnohem víc a je taky mnohem zábavnější než běžné závodění na okruhu.

Obléknete zvonové kalhoty chlapíka jménem Tanner, drsného poldy a zkušeného řidiče v jedné osobě. Vaším úkolem je zapůsobit na hlavy různých gangů ve stále obtížnějších řidičských úkolech a následně jim překazit nekalé obchody. Za tím účelem jste zbaveni odznaku a de facto přestáváte být policistou. Hned první úkol vás čeká v garáži. Je to část hry, která díky své obtížnosti mnohé hráče odradila od jakéhokoli snažení dostat se ve hře dál. Máte 60 sekund na splnění deseti položek, načmáraných na kousku papíru (objet 1 kolo, 360° burnout na místě, prudké zastavení atd.). Zkouška je nervy drásající, ale dá se stihnout i za polovinu doby. Po jejím splnění se konečně dostanete k nějaké práci v Miami. Později navštívíte San Francisco, asi nejlepší lokaci hry, jehož hlavním znakem jsou prudké kopce, na nichž budete řádit do strhání palců. Další na řadě bude Los Angeles, kam se podíváte výhradně po setmění, a pak Velké jablko – New York.

Příběh je mezi misemi vyprávěn krátkými filmečky. Ty nejsou v herní grafice, ale v mnohem hezčím renderu. Budete se na ně těšit, i když, pravda, v dalším dílu Drivera už jsou tyto pasáže výrazně lepší. Vaše výchozí stanoviště je hotelový pokoj s videem jako save pointem, krabicí nářadí jako options a taky záznamníkem, kde si přehráváte zprávy (úkoly). Někdy jich dostanete vícero zároveň, a tak si lze úkoly vybírat. Proto, když si hru zahrajete celou znovu, nemusíte vždy absolvovat přesně ty samé úkoly jako při prvním hraní. Savy jsou volitelné, ale vždy až po splněném úkolu. Některé mise jsou ale rozděleny do podúkolů a ty se nedají ukládat.

Po čase začnou být úkoly trochu jednotvárné, protože je to neustále takové to „dojeď tam a tam za x sekund“, „pronásleduj toho a toho chlápka“ nebo „setřes poldy“. Rozhodně to ale neznamená nudu. Spíš je někdy až frustrující, jak vám hra nic neodpustí. Nikdo vás zde totiž nebude vodit za ručičku. Policajti jsou čím dál dotěrnější a to i na nejnižší obtížnost. Tedy, nečekejte nějaké hřeby na silnici nebo střelbu z okýnka, policajti umí jen bourat, zato sakra dobře. Setřást je není snadné. Také se z ničeho nic může na obzoru vynořit policejní zátaras. Je tvořen pouze policejními auty a jediná cesta skrz je buď najít skulinu, nebo zátaras prorazit. Musíte vymýšlet všemožné finty a pracovat s okolním provozem. Ten se chová jako tupá pasivní hmota – auta prostě jedou a zastaví, až když jim jízdu znemožníte, třeba nárazem. Policejní auta jsou velmi rychlá, rozhodně jim nelze ujet prostou rychlou jízdou rovně. Když vás zrovna nehoní, stačí, abyste jen malinko naznačili smyk nebo zlehka protočili kola a hned se na vás sesypou. Vzpomeňte na jakékoli (i nové) GTA – tam je policie nesrovnatelně tolerantnější. Přesto všechno policie moc rozumu nepobrala. Je dotěrná, ale místy až neskutečně tupá. Bude vás bavit hrát si se zmateným policistou, zaseknutým mezi stromem a sešrotovaným kolegou. Jedinou opravdovou výtkou se tedy může zdát místy trochu podivné zjevování policistů jaksi odnikud. Prostě se náhle objeví na mapě, a to i v místě kudy jste zrovna projeli, žádný polda tam nebyl a nemohl se tam dostat, protože jediná cesta je ta, kterou jste přijeli.

Kromě policie si budete muset dávat pozor na bourání. Auto se rozbíjí velmi rychle a prudkých nárazů vydržíte jen několik. Bouračky nemají na jízdní vlastnosti vliv, ale graficky jsou na tehdejší dobu výborně zpracované. Předek i zadek se postupně roluje víc a víc, až máte pocit, že se vám nárazník zapichuje do pozadí. Chodce přejet nelze, vždy uskočí. Přece jen je Driver hra o ježdění, ne o masakrování lidí jako GTA. Stromy a sloupy pouličního osvětlení jsou nezničitelné, vždy se o ně pěkně ohnete. Spoustu radosti vám ale přinese ničení všemožného harampádí – barelů, silničních zátaras, kuželů, krabic apod. Ty se vyskytují hlavně v postranních uličkách, kudy se budete prohánět s poldy v závěsu opravdu nejraději.

Auta jsou zatraceně rychlá, řvou jako v žádné jiné hře, i když zvuk mají všechna stejný. Ovládají se přesně tím šíleným způsobem, jaký známe z filmů. Na ručku do pravoúhlých zatáček (ve hře jiné zatáčky nejsou), masivní burnout, smyky při každém pootočení volantem. Toto je nejrychlejší způsob projíždění zatáček a taky jediný, kterým vlastně lze jezdit.

Trochu problémů si užijete s fyzikou hry. Zvlášť to poznáte v San Franciscu, kde se vám kvůli jeho kopcovitému terénu nezřídka stane, že auto převrátíte na střechu nebo na bok, což znamená instantní Game Over. Podivně může působit kolizní model při větších haváriích, kdy auta občas lítají jak při stavu beztíže a vám z toho půjde hlava kolem… To je však problém i u mnohem novějších titulů.

Vrátíme-li se k technickému provedení, nelze nevzpomenout úžasný soundtrack, patřící snad už do zlatého fondu PSX. Atmosféra 70. let je hudbou dokreslována vskutku perfektně. Každé město má svoje skladby a zaručeně se budete do některých míst vracet, jen abyste si užili tu jízdu za dané hudby. Ta se taky mění podle toho, zda vás honí policie. Při honičce začne hrát rychlejší tune, a tak to celé působí prostě dobře a stylově. Vizuálně se z dnešního pohledu už nejedná o žádnou velkou slávu, ale také nic k zahození. Textury domů v rychlosti moc vnímat nebudete, přestože je místy cítit, že se opakují. Auta vypadají vcelku dobře i dnes, na jejich laku probíhají nějaké ty odlesky, od kol občas odlítávají poklice. Lidé ve hře ale vypadají otřesně.

Hra vám nabízí možnost pustit si svoje řádění v replayi a zkusit si ho sestříhat. Je k dispozici několik úhlů pohledů kamer, a tak si můžete vytvořit vlastní akční scénu jako z některého ze slavných starých filmů.

Driver je neskutečně zábavný a vydržíte u něj hodiny v kuse. Jednotvárnost honiček nebudete vnímat, protože budete neustále vymýšlet nové způsoby, jak se pronásledovatelů zbavit. Odbočit tam nebo onam, tak nebo onak prudce atd. Malé změny, a přitom se vždycky zaradujete, když necháte černobílé vozy daleko za sebou.

Je to prostě pecka a zcela právem si hra vysloužila v době vydání světový průměr recenzí 88%. Dnes ji naleznete na 11. místě v žebříčku nejlepších her pro PSX. Koncentrovaný adrenalin na jedné placce CD.









Video:

Pro zobrazení tohoto videa je nutné mít nainstalován Adobe Flash Player.

Vaše hodnocení:

Přidejte své hodnocení této hry >>

V hodnocení zvažte fakt, zda hra, kterou hodnotíte je skutečně žánrově to, co jste chtěli hrát. Dát kupříkladu hororu nízké hodnocení jen proto, že nemáte horory rád/a je slabý argument. Hodnoťte prosím jen hry v žánru, který si rádi zahrajete

10% Hrůza a děs po všech stránkách bez jediné pozitivní vlastnosti.
20% Hra, která má jen záblesk něčeho zajímavého, který je však zadupán do země zásadními chybami v konceptu či totální nudou.
30% Velmi slabý titul, který si zahrajete jen v krajní nouzi.
40% Slabší titul, který dokáže zabavit, ale ničím neupoutá nebo hra s dobrým konceptem a řadou chyb.
50% Průměrná hra, která má své dobré momenty, ale ničím nenadchne, nepřináší nic moc nového, případně sráží nové principy chybami v hratelnosti.
60% Lehce nadprůměrný titul, který již lze doporučit, není to nikterak inovativní titul a jde v již dlouho osvědčených kolejích jiných her.
70% Dobrá hra, která nabízí fajn hratelnost, obsahuje nějaké chybky, které však nejsou zásadního charakteru nebo hodnocení ovlivňuje fakt, že díky svému věku hra již malinko ztratila své kouzlo, lze ji však určitě doporučit fanouškům žánru.
80% Výborná hra se skvělou hratelností, drobnosti, hře lze vytknout jen drobnůstky, hra patří k tomu nejlepšímu v rámci svého žánru.
90% Brilantní hra, které je opravdu možné vytknout jen málo, je novátorská a zábavná.
100% Naprosto výjimečný titul, který nemá v žánru obdoby, klasika všech klasik.

Vaše hodnocení v procentech (10% = nejhorší, 100% nejlepší) %


Krátký popis vaší zkušenosti s hrou, taková minirecenze (max. 500 znaků).
Prosím vyvarujte se jakýchkoliv odkazů na jiné internetové stránky, vulgarismů a textů, které s danou hrou nesouvisí

Jméno:
Popis:


Vyřešte rovnici: 7 + 3 =